Když se spaní změní v noční můru…

Spaní miminek je jedno z témat, které novopečení rodiče nejvíce řeší. Jako společnost máme totiž vžitou představu, že miminko se má nakojit, přebalit, a pak – protože mu přece nemůže nic chybět – samo usnout v postýlce a spinkat několik hodin do dalšího kojení. Je to ale opravdu to, co bychom měli od svých dětí chtít?

Tato představa vznikla během 20. století, kdy se masivně rozšířilo krmení umělým mlékem (které je velmi špatně stravitelné a těžké, takže organismus miminka napře všechny síly ke strávení UM a miminko se tím pádem jeví klidnější ), a zároveň se začal praktikovat tzv. “studený odchov”, kdy se děti nechávaly samotné v postýlce plakat až do usnutí nebo dalšího krmení, aby se “nerozmazlily”.

Dnes už víme, že tato představa je neslučitelná s biologickými možnostmi miminek – miminka jsou naprogramovaná na to, aby byla s námi. Lidská miminka se kvůli své velké hlavě rodí o několik měsíců dřív než by měla a potřebovala by strávit ještě pár měsíců v břiše. Nejsou připravena na to, být odložena do postýlky nebo kočárku a být samostatná. Od přírody prostě neumí sama usnout, sama se uklidnit, a spát dlouho hlubokým spánkem. Pro miminko je fyziologické spát lehkým spánkem, být v kontaktu s maminkou a často se budit na kojení. Je normální, že miminko, které vám usne v náruči, procitne okamžitě, jakmile ho dáte do postýlky. Je to jeho pud sebezáchovy, co ho probudí – ví, že se o sebe samo nepostará, a že musí být neustále s někým, aby ho někde nezapomněli a nesežrali ho šakali (miminko neví, že v Čechách v 21. století není třeba bát se predátorů).

Toto biologické nastavení miminka je samozřejmě možné zlomit – příkladem je stále ještě používaná vyplakávací metoda (Estevillova metoda – používaná ať už s pláčem nebo bez). Takový způsob může samozřejmě na některé děti zabrat, ovšem za cenu toho, že jsou v obrovském stresu, ztrácí důvěru v život i v to, že jim maminka pomůže, když potřebují.

Velmi známá je také Karpova uspávací metoda – skládající se z pevného zavinutí, bílého šumu, dudlíku a houpání. Tato metoda se snaží miminku vytvořit prostředí podobné tomu, co zažívalo v bříšku. Dělá to ale separační cestou – dítě je bez kontaktu s matkou, v zavinovačce nemůže projevit, že je nespokojené, místo prsa a maminčiny blízkosti mu strčíte dudlík a dáte ho do houpačky.

Vaše dítě je na vás po narození úplně závislé, ale toto období je z hlediska celého života velmi krátké a vzácné. Proč to tedy nepřijmout tak, jak to je? Užívejte si blízkost svého miminka a to, že vás někdo tak moc potřebuje. Už nikdy se to opakovat nebude. Nesnažte se dítě vést od narození k “samostatnosti”, ono se samo osamostatní, až na to bude připravené.

Miminko také není nutné večer uspat v určitou dobu v postýlce, pokud mu to nevyhovuje. Může být klidně s vámi – v šátku, pokud něco děláte, nebo na vašem těle pokud relaxujete na gauči nebo u televize. A pak půjdete spát všichni společně. S tím hodně souvisí i otázka, kde bude vaše miminko spinkat. Pro generaci našich maminek neexistovala jiná možnost, než že samo, hezky ve své postýlce. To je ale zase jen kulturou diktovaný zvyk, nerespektující biologickou přirozenost dětských mláďat. Miminka nejlépe usínají a spí v těsné blízkosti rodičů, proto se nebojte vzít si dítě k sobě do postele. Tím ho nerozmazlíte. A manželský život přece není omezen jen na ložnici, vzpomeňte si na studentská léta 🙂

A že sousedky dítě prospí od šesti měsíců celou noc v kuse? Ačkoliv vám vaše okolí může tvrdit opak, je zcela běžné, když se malá miminka (a i roční a starší děti) budí v noci velmi často. Představa, že se dítě budí po 4 hodinách, nebo dokonce prospí celou noc v kuse, vznikla, jak už jsme si řekli, na základě zkušeností s UM a vyplakávací metodou. Fyziologické je, že se dítě budí velmi často, ať už na kojení, nebo že si jen potřebuje podudlat prso, ujistit se, že je maminka u něj, a spát dál. Z hlediska kojení je co nejčastější buzení ve dne i v noci spíš žádoucí, neboť pomáhá udržovat laktaci.

Některé děti večer hodně pláčou, je dobré vědět, že večerní pláč (a pláč obecně) může být způsoben tím, že miminko potřebuje ventilovat všechny prožitky a stresy, které se v něm za den nashromáždí. Také těžký porod nebo separace po něm může být pro dítě trauma, které dlouho zpracovává.

Spánek dětí se velmi rychle mění, prakticky ze dne na den může dojít k velké změně. Pokud vás trápí, že vaše dítě špatně usíná, nebo se hodně budí, zkuste to přijmout, zítra už to třeba bude jinak. Trávíte-li se svým miminkem maximum času v přímém kontaktu a spíte-li na stejné podložce, vaše spánkové rytmy se pravděpodobně sladí, a noční spaní bude pro vás oba příjemnější. Spoustu tipů ohledně spaní miminek jsem našla na www.prosimspinkej.cz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *